Zvoní budík. Trvá mu víc jak půl minuty, než mě donutí otevřít oči, vzít chytrý mobil do rukou a využít funkci „odložit“. Za deset minut se situace opakuje, a já tak prožívám první déjà vu nového dne. Rozvibrovaný telefon opět na displeji nabízí možnost odložit okamžik, kdy svou vůlí donutím své tělo změnit polohu z horizontální na vertikální. Již podruhé však se vzdorem a druhým déjà vu daného dne věnuji jemný dotek svému smartphonu přímo na červené tlačítko s bílým nápisem „odložit budík o deset minut“.
Tato ranní postelová erotika se čím dál víc protahuje. V polospánku si nejasně uvědomuji, že čas na kávu už nezbývá, což mě vyděsí natolik, abych se konečně zvedla z postele. „Ještě chvilku,“ říkám si ale.
Do třetice všeho dobrého tak odkládám start a zavírám oči, abych místo klidného rána měla možnost prožít pět minut svižného kmitání kolem hygieny, oblečení a chystání všeho potřebného k úspěšnému zvládnutí dne. Jízdní řád je nemilosrdný, autobus jezdí s pedantskou přesností. Zaspávat se nevyplácí, říkám si v posteli půl hodiny po tom, co mi vážně ujel. Očima koukám zlostně do světa, že si vymyslel povinnosti a hlavně ranní vstávání za pomoci stroje s funkcí „odložit budík“. Další autobus jede v osm, na seminář přijdu pozdě. Jednu výhodu to však má. Stihnu si uvařit kávu. Podrážděný pohled po probuzení se pomalu mění v ten, co používám přes den, a čím dál víc přijímám skutečnost, že dnes opravdu není volno, abych si mohla dovolit vyspávat do oběda.
Vyzvánění budíku na mém smartphonu je vypnuté, namísto toho k němu připojuji sluchátka, a to, co se ještě před hodinou zdálo jako totální science fiction, se stává realitou. Spouštím napřed pravou, pak i levou nohu z postele, vstávám a za doprovodu hudby vzápětí u umyvadla s kartáčkem v puse předvádím prazvláštní pohyby na pomezí tance, ranní rozcvičky a epileptického záchvatu. Chytrý telefon je skvělý přístroj. Pomůže mi zaspat, probudit se, poslouchat hudbu, zahrát si (nejen) šachy – a ještě mě nechá vyhrát – a kromě toho všeho má i jedinečnou schopnost zásobovat mě tolik potřebnými informacemi o všem možném i nemožném, ať už jsem kdekoliv.
Možná, že problém digitální demence nebude zas tak horký, ale možnost odložit si budík dozajista způsobí, že si na příští rána natočím raději budík klasický. Jinak bude telefon smart, ale já dumb, protože smartphone je schopný nechat mě odložit start třeba tisíckrát, bez ohledu na to, že mám dávno sedět ve škole.
Autor: Iveta Zdařilová
