REPORTÁŽ: V Ostravě se už podruhé běželo proti rasismu

Mikoláš Rec

V sobotu 18. srpna se v Ostravě uskutečnil už druhý ročník Běhu proti rasismu, jehož prostřednictvím chtějí všichni přítomní účastníci projevit svůj nesouhlas s netolerantními postoji některých částí společnosti. Také letos jeho trasa vedla symbolicky skrze vyloučené oblasti městské části Přívoz.

ostravské Přednádraží

Kolem čtvrté hodiny odpolední se začali v prostoru před klubovnou Jeden Tag a galerií Nibiru v Přívoze scházet lidé připravení běhat. Nebo také ne. Někteří z nich opravdu nazuli běžeckou obuv a nasadili potítka. Jiní však zasadili nohy do pedálů, přišli provětrat svou koloběžku či longboard a někteří běžci pak s sebou měli i své čtyřnohé miláčky. Bylo vidět, že se na místě shromáždila opravdu pestrá, ačkoliv ne moc početná, paleta lidí.

Po delším čekání na zahájení běhu samotného jsme byli my, běžci i ne-běžci,  konečně vyzváni, abychom odstartovali. Při běhu nás doprovázel také vůz pořadatelů, který vždy zastavil na záchytných bodech běžecké trasy, přičemž byli účastníci podporováni prostřednictvím megafonu. Akce nakonec přinesla kýženou radost nejen přímým účastníkům, ale i některým místním. K běhu se totiž chvílemi připojovaly děti právě z těchto vyloučených lokalit. Výrazným podporovatelem pak byl jeden chlapec, který v jízdě na kole s pelotonem vydržel až do cíle, tedy k náměstí Svatopluka Čecha, kde se klubovna a galerie nacházejí.

To ovšem předbíhám. Předtím nás ještě čekal jiný cíl, a to nechvalně známé Přednádraží, dříve výstavní čtvrť pro pracovníky rakousko-uherské železnice, z něhož dnes zůstaly pouze ruiny. Tady pro nás bylo připraveno osvěžení ve formě vody, ale nasytili jsme zde také svou touhu po vědění. Historii místa nám vylíčil romský aktivista Julius Kala, který se zabývá problematikou bydlení a, jak sám říká, byznysu s chudobou. „Jako občanský aktivista jsem byl osloven, abych celou akci zahájil. Ta myšlenka mě hned zaujala, proto jsem se rozhodl Běh proti rasismu podpořit,“ objasnil Julius okolnosti své účasti. „Věřím, že se tato akce udrží a bude mít tradici,“ dodal.

Po přestávce poblíž Přednádraží už se pak běh pomalu ubíral zpátky k místu, odkud jsme odstartovali. Musím říct, že způsobu, jakým jsem strávil toto jedno sobotní odpoledne, rozhodně nelituji. Umožnil mi podívat se na místa, kam jsem dosud neměl šanci zabloudit, a potkat skupinku opravdu zajímavých lidí. Příjemnou tečkou za celým tímto odpolednem byl následný program, který si pořadatelé připravili, a to ve formě živé hudby. Zároveň byla v galerii Nibiru zahájena vernisáž Gabriely Vaškové a Nicole Fialové s názvem My a Oni.