Piána na ulici a poesiomaty na náměstí. Češi znovu hledají cestu k umění

Karolína Krhutová

Spolek Piána na ulici realizuje projekty po České republice i v zahraničí. Na své si přijdou milovníci hudby, poezie i nadšenci do šachů. Ondřej Kobza se svým týmem přináší a realizuje nápady, jak obohatit města o kulturu a zábavu. Čtené básně můžeme dnes slyšet i ve spoustě zahraničních měst prostřednictvím poesiomatů a na šachovou partii se setkat s přáteli třeba i uprostřed města.

Poesiomat v Olomouci.

Poezie už se v dnešní době pomalu vytrácí z našich životů, stejně jako zájem spousty lidí o své okolí a jeho utváření. Pražský kavárník Ondřej Kobza se tímto nedostatkem zabývá ve větší míře a už před několika lety začal vytvářet projekty, které nyní (nejen poezií) oživují města v tuzemsku i zahraničí.

Začalo to v roce 2010 kavárnami po Praze, které svými koncerty i diskuzemi baví návštěvníky dodnes. Kavárny byly ovšem pouze začátek. Mladý podnikatel později založil spolek Piána na ulici. Ta se začala objevovat nejprve v Praze, když však zakladatel projektu viděl, jaký mají úspěch, rozhodl se projekt rozšířit po celé České republice. Dnes můžeme libozvuky strunného nástroje slyšet ve více než padesáti městech v naší zemi. Po piánech pak následoval nápad rozmístit do veřejného prostoru také šachové stolky jako místo pro setkávání s přáteli i pro navázání přátelství nových. Jakub Vlček navrhl betonový design, aby se objekty hodily do šedivého městského prostředí, a projekt se, podobně jako piána, velice rychle uchytil.

Kobza se v posledních letech zaměřil hlavně na výše zmiňovanou poezii a společně s Jitkou Tomsovou a Vítkem Ježkem vytvořil poesiomat, jinými slovy jukebox na poezii. Jedná se o automat ve tvaru trubice nebo periskopu čouhajícího ze země, s jednoduchým ovládacím systémem na výběr básní. Automat je koncipován tak, aby působil jako instalace, která se hodí jak do moderních části města, tak třeba do parků či vedle historických staveb. Poesiomaty nabízí básně literátů, kteří jsou s daným místem spjati. Některé básně načetli herci, ty současné ovšem můžeme z automatů slyšet i od samotných autorů. Projekt se zalíbil natolik, že ho dnes můžeme vidět i ve spoustě evropských měst – například v Edinburghu, Benátkách či Moskvě. Jeden je dokonce i za „velkou louží“ v samotném New Yorku.

Láska k literatuře přivádí občany Prahy díky Ondřeji Kobzovi a jeho realizačního týmu i k poezii psané, a to na místo s takzvaným Veršomatem. Jedná se o altánek na Kampě, skládající se z konstrukce z nádražních válců, na kterých dříve lidé hledali vlaková spojení. Jízdní řády nahradila orientální poezie a jejich české paralely.

Spolek Piána na ulici má na kontě mnoho projektů. Organizátoři realizují veřejné tančírny nebo koncerty na neobvyklých místech a poukazují tím na možnosti, jakými všichni lidé mohou spoluutvářet podobu měst, ve kterých žijí. Pomáhají realizovat nové nápady, které obohatí široké okolí, a zapojit se může kdokoliv a jakoukoliv formou. Na svých internetových stránkách vybízejí k zapojení do projektu, kde můžete navrhnout třeba nové místo pro umístění piana, šachovnice nebo nového poesiomatu.