Hlava zaměstnaná od rána do večera
Kalkulačka stále počítá
Že srdce takřka zapomnělo, kde je žena
Jež dala nám života
Její vůně, vlídná slova, barva hlasu, široký úsměv, teplo její náruče jako žádné jiné
A my stále někam spěcháme, poznáváme, utíkáme
A úplně zapomínáme na to podstatné
Pokaždé uvědomíme si, co nám ve skutečnosti chybí, až když nás to mine
Ovšem to už je pozdě, ano či ne?
Možná není čas, možná příliš velká vzdálenost, možná nevyřešené rozkoly, avšak buďme šťastní za to, jakou MÁMU máme
I přes všechny spory a nesnáze
Bez ní bychom nežili
Za mě děkuji!
Autor: Alice Dušková
Jelikož je jen jedna..
